Jdi na obsah Jdi na menu

Špatné zprávy!

Vážení rodiče, svobodně myslící občané,

je to tady! Komunisté a ČSSD vytáhli do boje proti svobodě a demokracii. Pod hesly: Církve už dostaly dost, tak ať si své církevní školy platí samy a kdo chce mít děti na soukromé škole, ať si to zaplatí, máme dost "vlastních" (míněno tím státních) škol přichází z dílny MŠMT v prvních dnech prázdnin (skvělý termín pro tak zásadní změny) návrh novely zákona 306/1995 Sb. o poskytování dotací soukromým školám.

 

Více zde: http://bodlakapampeliska.webnode.cz/news/spatne-zpravy-/

 

Stanovisko rodičů ke krácení dotací soukromým školám

 

Dopis od pí. Mašínové

 

http://mirkaadamcova.blog.idnes.cz/c/416926/Populacni-vlna-miri-do-skol-politici-jim-vsak-snizuji-dotace.html

 

Dopisy poslancům:

Vážený pane poslanče,
 
obracím se na Vás jako občan - volič, kterému není lhostejné dění v české společnosti.
Ministerstvo školství na svých stránkách dne 8.7.2014 uveřejnilo článek pro média pod názvem „MŠMT je pro rovný přístup ve školství“.
Z článku vyplývá, že vláda v červnu letošního roku uložila ministrovi školství za úkol, aby neprodleně předložil návrh novely zákona o poskytování dotací soukromým a církevním školám.
Když jsem se začala pídit po souvislostech a začala jsem skládat střípky do mozaiky, došla jsem k závěru, že se nad soukromým školstvím začínají stahovat černé mraky. Domnívám se, že česká společnost by měla tyto snahy kategoricky odmítnout, neboť je zřejmé, že už by nebyla zaručena stejná práva pro všechny.
Návrh novely zákona č. 306/1999 Sb. (nyní v meziresortním připomínkovém řízení) totiž počítá s tím, že soukromým školám do budoucna nebudou poskytovány dotace na jejich provoz (od roku 2015). Avšak školám, které mají jiného zřizovatele (veřejné=státní=obecní) budou dotace ze státního rozpočtu poskytovány i nadále a beze změn.  
Ačkoliv Ústava i Listina základních práv a svobod zaručuje každému právo na vzdělání bez rozdílu a vzdělávání je hrazeno z veřejných zdrojů, zůstává rozum stát nad argumenty, kterými je návrh novely obhajován.
I když nejsem odborník, ale jen laik – rodič – občan, je mi jasné, že už v tomto bodě obhajoba novely neobstojí. Vždyť každé dítě je občanem státu a nezáleží na tom, zda plní např. povinnou školní docházku ve veřejné nebo v soukromé či v církevní škole. Mělo by mít právo na financování vzdělání bez rozdílu.
Z toho mi vyplývá, že neposkytnutím dotací soukromým školám by stát odepřel financování vzdělání části svých občanů – dětí, přestože jejich rodiče svými daněmi přispívají do onoho veřejného zdroje. Pokud by měli dotovat vzdělání svých dětí další úhradou provozních nákladů, byli by oproti rodičům dětí, které by nenavštěvovaly soukromé – církevní školy, znevýhodněni, neboť u ostatních škol stát s úhradou provozních nákladů rodiči nepočítá. Pak se tedy ptám, zda to má být ten "rovný přístup“?
Dále se ptám, zdali vůbec poslanci, kteří by měli o této „rovnoprávné“ novele hlasovat, vědí, že jsou v našem státě soukromé školy v drtivé většině neziskovými právnickými osobami? Jelikož se okrajově pohybuji v této sféře, vím, že soukromé školy musejí každoročně předkládat rozbor hospodaření auditorům a zodpovídají se státu (tudíž i daňovým poplatníkům) do posledního haléře, jak s dotacemi naložily. To by mělo rozpustit názor, že jsou soukromé školy díky dotacím od státu v balíku. Hospodárné využití školného pak garantují rodičům uzavřenou smlouvou. Jim se zodpovídají za hospodaření s jejich penězi. 
A jestlipak mají poslanci k dispozici srovnání, které školství stojí daňové poplatníky více peněz? Znají výsledky průzkumu, který prokázal, že soukromé školství je levnější než školství veřejné?
V souvislosti se zachováním nebo likvidací soukromých škol (což by neposkytnutím dotací státem na jejich provoz hrozilo) není možné opomenout ani důvody, které vedou rodiče, aby při volbě školy dali přednost škole soukromé před školou veřejnou-státní-obecní.  
Jako rodič žáka Soukromé základní školy Adélky, o. p. s. v Mašovicích v domažlickém okrese mám možnost srovnání, kdy moje jedno dítě navštěvovalo školu zřízenou obcí a druhé dítě uvedenou školu Adélku. A právě díky tomu srovnání vidím velmi dobře přínos pro společnost, jaký má vzdělávání v soukromých školách. Tyto školy nešlapou po sebevědomí dětí, je v nich naopak zaručen individuální přístup.
Právě ze své zkušenosti vím, že v těchto školách je možné začlenit děti s handicapy mezi děti zdravé, což přispívá ke vzájemné sociální výchově, kdy se učí navzájem se respektovat, pomáhat si. I díky tomu z nich mohou vyrůst osobnosti, které nezůstávají lhostejné k osudům druhých. Děti se v nich cítí rovnocenné a vnímají, že jsou právoplatnou součástí společnosti. Dobře si uvědomují, že se zde stírá rozdíl a neexistuje zde oni a my. Všichni naopak patří do jedné velké školní rodiny. Každé dítě má možnost zažít úspěch. Uvědomí si zde svoji hodnotu, neboť pozná, že i s handicapem může předčit v některých oblastech svými dovednostmi a znalostmi dítě zdravé.
Navíc si troufám říci, že právě tím soukromé školy zaplňují mezeru ve školství, když umožňují vzdělání dětí s různými tělesnými nebo duševními handicapy, kdy ve školství chybí jakýsi mezičlánek. Veřejné školy u těchto dětí většinou navrhují vzdělávání v praktických nebo speciálních školách, protože není v silách učitele v běžné třídě při 25 dětech, aby dítě s handicapem (noční můrou učitele je představa několika takových dětí pohromadě) vzdělával podle individuálních plánů a aby zajistil potřebnou úroveň vzdělání. U těžších handicapů (např. autismus) může sice dítěti pomáhat asistent. Pokud je však takových dětí ve třídě více, více asistentů povoleno není.
Soukromé školy tento rébus řeší individuálním přístupem, kdy učitel bývá asistentem hned pro několik dětí najednou. O blahodárném vlivu takového přístupu určitě není třeba diskutovat.
O „pro“ a „proti“ soukromým školám by se daly vést dlouhé polemiky, a jak to bývá, co člověk, to názor.
Díky bohu žijeme v demokratické společnosti. Máme možnost volby a nejsme za to znevýhodňováni nebo dokonce perzekuováni (třeba dvojím zdaněním).
Aby tomu tak zůstalo i v budoucnu, obracím se na Vás jako občan – volič na svého zvoleného zástupce a žádám Vás, abyste se zasadil o to, aby soukromé školy (od mateřských až po vysoké) nebyly do budoucna žádným způsobem diskriminovány a byl tak zaručen rovný přístup ke vzdělání všem dětem, ať už se budou vzdělávat ve veřejných nebo v soukromých školách.
 
S úctou

          Milena Vyhlídalová

----------------------------------------

Vážený pane poslanče,

k obecnému stanovisku rodičů k předloženému návrhu MF ke krácení dotací soukromým a církevním školám ve střednědobém plánu 2015 – 2017 Vám chci předeslat k promyšlení ještě jeden z mnoha aspektů této problematiky.

Je třeba vzít v potaz a uvážit, že rapidně přibývá dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, především různými neurologickými odchylkami, s ADHD/ADD, dětí se specifickými poruchami učení apod. Je na neustále se zvyšující počet těchto dětí systém státního školství dostatečně připraven? Nejen z mé vlastní zkušenosti si troufám říci – ne. V regionech určitě ne, snad jen ve velkých městech se podaří rodičům umístit několik málo dětí do např. „dys-tříd“, logopedických tříd apod. Absolutně nedostačující kapacita.

Počet žáků ve třídách státních škol znemožňuje individuální přístup, je to organizačně nemožné. Institut asistenta pedagoga v případech dětí z různými „drobnými“ poruchami není příliš efektivní. Spíše dochází k nežádoucí etiketizaci žáka, spíše k exkluzi než inkluzi. Děti s výše zmiňovanými diagnózami jsou schopny absolvovat školu samostatně (což je pro ně mnohem přínosnější a pro školu samozřejmě také), ale za předpokladu určitých podmínek. Systém státního školství však tyto podmínky nenabízí. Tím nechci říci, že by státní školy byly špatné, to určitě ne. Mnohé potřebné však v „hromadném“ systému vytvořit nelze. Což plně chápu.

Snažila jsem se ledasco chápat i po celou dobu předškolního vzdělávání svého syna ve státní MŠ. Při počtu žáků v MŠ a počtu učitelek je nereálné požadovat individuální přístup, byť papírově to jako funguje (obligátně vytvořený individuální vzdělávací plán). Opět však chápu.....Chápu, ale zároveň jsem si naprosto jistá, že v dalším vzdělávání chci pro syna něco jiného. A za to jsem ochotna si připlatit, byť můj příjem zdaleka nedosahuje průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství. Naštěstí jsou tu, zatím ještě, soukromé školy, z nichž mnohé spadají do neziskového sektoru a jsou běžnému občanu finančně dostupné.

Právě na soukromé školy se obrací řada rodičů dětí, které mají různé „zdravotní problémy“. A nutno dodat, že stát (kraje, obce) ušetří. Nemusí hradit asistenta pedagoga, díky individuálnímu přístupu v soukromých školách jsou rozvíjeny schopnosti žáka tak, že je mnohem připravenější na další stupeň středního vzdělávání. I ve středním vzdělávání hrají soukromé školy svojí nezastupitelnou roli. Výsledkem je lepší uplatnění na trhu práce = úspora státních financí.

Perspektiva při absolvování základního vzdělání ve státních školách je pro tyto děti o něco méně optimističtější. Většinou jsou přeřazovány do praktických škol, kam ovšem nepatří (nemají mentální deficit). Ale nic „mezi“ ve státním sektoru není (vyjma již

zmiňovaných specializovaných tříd s nedostatečnou kapacitou a pouze ve velkých městech). Buď běžná ZŠ, praktická ZŠ nebo pro děti s těžším postižením speciální ZŠ. V běžné škole dítě s „rozličnými problémy“ nestíhá, nechápe, je frustrováno Z praktické školy zpravidla vede cesta na dvouletý učební obor, následně vyvstávají problémy s uplatněním na trhu práce = výdaje státních financí.

Právě pro běžného občana finančně dostupné (ne prominentní, elitářské) soukromé školy jsou dobrým, a státem finančně nahlíženo, i výhodným řešením. O stránce lidské a dalších aspektech ani nemluvě.

Nechci hanit ani zatracovat státní školy. Jen prostě opravdu kvalitní vzdělání spočívá pro každého v něčem jiném. Každopádně běžnému občanu dostupné, soukromé, alternativní školy do občanské, demokratické společnosti bez pochyby patří.

 

S pozdravem

 

Žaneta Fichtlová Lehanková