Jdi na obsah Jdi na menu

Můj největší zážitek z třídenního puťáku
 
Od pondělí do středy jsme cestovali po Čechách. Nejvíc se mi líbilo na Krakovci.
Přijeli jsme pod hrad Krakovec. Ale bylo zavřeno, protože se otvíralo ten den pro nás až v noci. Tak jsme šli pryč. A přišli jsme až ve 22.00. Zaplatili jsme vstupné a potmě jsme šli do sklepa a potom do mučírny. Tam náš průvodce rozsvítil baterku a posvítil o místnost dál na schody dolů do sklepa. Řekl nám, ať uděláme dvojice. Potom zhasnul a my jsme šli do sklepa a zpátky. První dvojice šla a na zpáteční cestě jsme pustili psa aby je šel najít. Pes vyběhl a oni se ho lekli, zakřičeli a přiběhli. Já jsem šel s taťkou. Šli jsme dolů, ale já jsem šel mimo schody a pak jsem spadl dolů do kaluže. Taťka byl celý mokrý. Potom jsme šli dál a nabourali do zdi, otočili se a šli zpět. To už bylo lehké, i když na nás ostatní vyskočili. Celý hrad jsme prošli potmě a šli jsme spát.
 
Ondra H., 4. třída
 
Australský den
 
Jako každým rokem jsme měli Den etnik. Tento den připadl letos na AUSTRÁLII. Sešli jsme se jako obvykle v osm hodin. Měli jsme asi dvě hodiny nato, abychom příspěvek naší skupiny dopilovali. Poté jsme se všichni sešli v tělocvičně. Jako první nastoupila skupina, která nás seznámila s každodenními zvyky domorodců-aboriginals. Dozvěděli jsme se, jak podle australských domorodců vznikl svět, jak se koná tradiční obřad dospělosti i něco o jejich jídelníčku. Nakonec nás tato skupina poučila, jak v Austrálii měří teplotu – pomocí psů dingo, které nosili na zádech i s nimi spali, aby je hřáli.. Nyní přišli na řadu i jiné skupiny, od kterých jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí i z historie osídlení bělochy a ze současného života. Teď byl na řadě kvíz o australských zvířatech, každé skupině rozdali asi tři papíry, na kterých byli otázky a obrázky, ke kterým jsme museli psát jejich názvy.
Poté jsme se procházeli po různých stanovištích. Mohli jsme si vyzkoušet zahrát si na didgeriddo, namalovat si obrázek technikou domorodých Australanů nebo jsme si mohli pomocí speciálních nůžek vyzkoušet stříhání ovcí a skládat různá africká zvířata jako puzzle.
Když jsme byli všichni po obědě, vydali jsme se směrem k Holýšovu. Galerii, do které jsme měli namířeno, jsme spatřili kousek za Holýšovem. Otevřeli jsme dveře a před sebou jsme měli spoustu krásných obrazů z Austrálie. Najednou přišla anglicky mluvící paní, která se z Austrálie před časem přistěhovala, a začala nám k jednotlivým obrazům povídat jejich příběhy. Jeden z našich učitelů překládal. Dokonce nám paní Australanka dovolila zahrát si na pravé didgeriddo, které v galerii měli vystavené a prodejné. Pak jsme se vrátili nazpět. Celkově jsme se dost dozvěděli a na vlastní oči i viděli. Škoda, že je Austrálie tak daleko.                                                                                                           

Sára H. , 5. třída

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak jsme se vypravili pokořit řeku Sázávu

Ráno jsme se sešli v 8 hod ve škole. Tam se přebalovaly věci z našich batohů a tašek do velkých modrých umělohmotných sudů. Po pracném přebalení věcí a připoutání kánoí na přívěs jsme vyrazili na dlouhou cestu do Havlíčkova Brodu. Tady jsme se setkali se slovenskou skupinou z malé vesnické školy, která s námi putovala na kánoích dál. Ještě tentýž den jsme ujeli po řece 3 km a pak jsme postavili stany. Spali jsme na kouzelném místě…, řeka, krávy a nad námi překrásný šedý most, na kterém nám auta brumlala ukolébavky.
Druhý den jsme dopoledne shlédli překrásnou a příjemně vytopenou sklárnu. Pak jsme nasedli do lodí a plavili se po řece dál a dál… Následující noci jsme už strávili ve vodáckých tábořištích. Večer se zpívalo u ohně a hrály se hry. Přes den se při plavení sjížděly (sjízdné) jezy. Strava byla chutná a dostačující. A nálada výborná ! Akorát nám občas sprchlo a některé noci byly chladné. Ale stálo to za to! J
 
Adéla Halíková, 8. třída